Podsekce

 


Upozornění – Hygienická stanice hl. m. Prahy

Upozornění pro rodiče

 


Do mateřské školy povinně. Už od září 2017

Autor: Mgr. Marie Těthalová | Datum: 4.4.2017 | Vydání: 4/2017

Od září 2017 se významně změní vzdělávání předškolních dětí v mateřských školách. Děti, které do konce srpna 2017 dovrší věk pěti let, totiž čeká povinný předškolní ročník, který budou moci plnit pouze ve školách zahrnutých v rejstříku škol a školských zařízení.

Novinka s sebou nese řadu otazníků. Jak o ní budou informováni rodiče, kteří své dítě zatím do mateřské školy nedávají? Zpravodajské portály, jako jsou například Novinky.cz, v době uzávěrky tohoto čísla nabízely pouze sporadické výskyty. Na rodičovských webech vedou rodiče čilé diskuse, z nichž plyne, že informací moc nemají a že mají z této novinky obavy. Ani školská veřejnost informacemi neoplývá. Ministerstvo školství sice v průběhu března zveřejnilo na svých stránkách informace k povinné předškolní docházce, školám ale zatím chybí oficiální pokyn k ověřování dovedností dětí, které budou docházet do jiného než rejstříkového zařízení, nebo je rodiče budou vzdělávat doma, kterému většina lidí z praxe říká přezkušování. Oslovili jsme proto Mgr. Elišku Suchánkovou, Ph. D., z Ústavu pedagogických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Mgr. Evu Svobodovou z oddělení primární a předškolní pedagogiky Katedry pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty JU v Českých Budějovicích a doc. PaedDr. Soňu Koťátkovou, Ph. D., která vede oddělení předškolní pedagogiky pražské PedF UK. O odpovědi jsme požádali také MŠMT ČR.

Pozitiva i negativa

V čem vidíte případná pozitiva a také možná negativa zavedení povinného předškolního ročníku? Eliška Suchánková vysvětluje: „Zavedení povinného posledního roku předškolního vzdělávání vnímám jako krok, který přináší řadu komplikací, a to jak pro mateřské školy, tak pro rodiče, kteří mají o kvalitní rozvoj svého dítěte v rodinném prostředí či o kvalitní insti tucionální předškolní vzdělávání opravdu zájem. Obecně lze tento krok vnímat jako zasažení do práva rodiny na výchovu dítěte, neboť ‚úkolem institucionálního předškolního vzdělávání je doplňovat a podporovat rodinnou výchovu‘ (RVP PV, 2017, s. 6). V případě, že rodiče upřednostňují výchovu dítěte v rodinném prostředí a zvolí individuální vzdělávání, znamená to pro ně administrativní zátěž a řešení přezkoušení dítěte, které je samo o sobě vzhledem k pojetí předškolního vzdělávání paradoxem. Rodiče se zájmem o institucionální vzdělávání musí nově řešit např. spádovost škol (týká se případů, kdy dítě nastupuje do mateřské školy v posledním roce předškolního vzdělávání). V případě, že by uvítali jinou mateřskou školu než spádovou, např. kvůli pojetí výchovy či jiným specifikům daného zařízení, musí uvedené řešit složitěji a bez záruky úspěchu, což považuji za nedemokratické, nemluvě o riziku naplnění kapacity spádové školy a zajištění předškolního vzdělávání např. v nevyhovující oblasti, a též nemluvě o aktuální problematice „nerejstříkových“ mateřských škol. Zpráva člověka na vzdělání se tak vytváří povinnost desetileté školní docházky.

Vedle toho rodiče dětí, které by institucionální předškolní vzdělávání z nejrůznějších důvodů skutečně potřebovaly a mateřskou školu nenavštěvují, nový systém k pozitivní změně stejně dovést nemusí, neboť ti to rodiče vždy najdou cesty, jak novou povinnost obejít (např. přes omlouvání dítěte). Zavedení povinnosti neznamená změnu přístupu rodičů ke vzdělávání vlastních dětí, tj. změnu na úrovni vlastní motivace, životních postojů, hodnot.

Budeme-li pak hovořit o přínosu a rizicích zavedení povinného předškolního ročníku pro děti, což by mělo být nejdůležitější, platí zde totéž co pro předškolní vzdělávání obecně. Předškolní vzdělávání může být pro dítě přínosem pouze tehdy, pokud v mateřské škole působí učitelky, které plně respektují jedinečnost každého dítěte a jednají s dítětem v souladu s jeho individuálními potřebami a zájmy, jsou iniciativní, tvořivé, otevřené, vstřícné, přítomné a vědomé, působí na děti ‚ze srdce do srdce‘, hledají cesty k růstu, umožňují dětem svobodně si hrát, experimentovat a zkoušet, samostatně přemýšlet a promýšlet, klást otázky, rozhodovat se o svém životě a nést si za své jednání a rozhodnutí zodpovědnost.

A to vše bez nadbytečných zásahů, nesmyslných omezení či vlastních svazujících zažitých stereotypů a představ o tom, jak by dítě mělo vypadat, co by mělo umět a jakou činnost by v určitou chvíli mělo chtít vykonávat. Za nutné považuji, aby dítě samo bez ohledu na okolní vlivy danou mateřskou školu vyhledávalo, aby v ní bylo maximálně spokojené a bylo evidentní, že dítěti toto prostředí prospívá. Za stěžejní považuji, aby dítěti bylo umožněno být samo sebou, aby bylo vedeno k sebepřijetí .“

Soňa Koťátková také nabízí svůj pohled na věc. „Když se tato myšlenka objevila poprvé, nebyla jsem vůči ní pozitivně naladěná. Řekla jsem si ale, že každá mince má dvě strany a že se pokusím zaměřit na to pozitivní. Uvědomila jsem si, že tím, že se v průběhu schvalování a neschvalování tohoto opatření o mateřské škole hodně hovořilo, povědomí o mateřské škole jako instituci se mohlo zvýšit. Veřejnost si mohla uvědomit, že mateřská škola přispívá k přípravě dítěte na mateřskou školu a k jeho celkovému rozvoji. Mateřská škola možná získala větší vážnost, ale ověřeno to nemáme.

K negativům patří, že se něco stalo pouze se školou mateřskou, nad prvními ročníky školy se nikdo nezamýšlí. Negativum vidím i v sankcích a tlaku na skupiny obyvatel, kteří s tím budou mít obtíže. Mluví se o tom, že opatření míří především na děti ze sociálně slabých rodin, které budou tento krok považovat za další tlak ze strany majoritní společnosti . A stejně jako oslovení rodiče a pedagogové si i já myslím, že rok je krátká doba. Chybí zde bezprahové alternativy, které jsou schopny s těmito dětmi pracovat již mnohem dříve a které by platily obce nebo neziskové organizace. Je potřeba, aby existovala určitá centra, kam by mohly docházet děti už třeba od dvou a půl roku, ale v jiném režimu než v mateřské škole, aby se tam mohly něčemu učit, rozšiřovat si povědomí o škole jiným než mateřskoškolským způsobem a sdružovat se s ostatními, než poslední rok před školou nastoupí do mateřské školy. Deset měsíců, ale spíše méně, nestačí k tomu, aby se dítě, které do té doby vychovávala v podstatě ulice, připravilo na školu.“

Nakonec nabízí svůj pohled na věc Eva Svobodová.

„To bude velice individuální. Promne jako pro dítě by to bylo neštěstí . Nejradši jsem byla s maminkou doma. Pro jiné dítě to může být vysvobození z rodinné nevýchovy, pro další ukázka nové cesty… Těžko lze dopad zobecnit, ale myslím si, že kdo dítě do mateřské školy nechtěl dávat, ten ho nebude dávat dál. Cesta se najde vždy.“

Školám přibude administrativa

Co přinese zavedené této změny mateřským školám? Mluví se o zvýšené administrativní zátěži a Eliška Suchánková to potvrzuje. „Velké navýšení administrativní zátěže se projeví zejména v souvislosti s omlouváním dětí a případným individuálním vzděláváním. Promítne se do nutnosti upravit školní řád a organizační náležitosti školy (způsoby omlouvání dětí, možnost individuálního vzdělávání, způsoby a termíny přezkoušení dětí včetně náhradních termínů aj.). Možnost omlouvání dětí zároveň paradoxně umožňuje mít dítě po celý rok doma (neboť není stanovena maximální možná absence, což je ale samozřejmě na druhou stranu v pořádku) bez nutnosti řešit individuální vzdělávání, což si rodiče brzy uvědomí.

Administrativa bude také navýšena v souvislosti s přijímáním dětí z nespádových oblastí (kdy bude ředitel nespádové školy povinen zaslat oznámení o přijetí dítěte řediteli spádové školy). Obzvlášť náročné jsou změny pro sloučené mateřské školy se základními, neboť základní školství v aktuální době prochází také řadou změn, což na ředitele klade mnohonásobně vyšší nároky.“

Eva Svobodová si také uvědomuje, že mateřským školám s tímto opatřením přibydou další úkoly. „Každá povinnost vyžaduje kontrolu, zda je plněna. Určitě to bude starost navíc. A je mi líto učitelek z naší univerzitní dětské skupiny, že budou muset zajišťovat přezkoušení předškolních dětí ve státní mateřské škole. Při kvalitě vzdělávání, kterou nabízejí, to považuji za nedůstojné.“

Ověřování dovedností předškoláků

Mateřské školy budou mít povinnost provádět přezkoušení dětí, jejichž rodiče se rozhodnou, že budou své dítě vzdělávat individuálně. Jakou formu by toto přezkoušení mělo mít? „V souvislosti s pojetím předškolního vzdělávání a tím faktem, že jsou v RVP PV (2017, s. 14) očekávané výstupy formulovány pro dobu, kdy dítě ukončuje předškolní vzdělávání a ‚jejich dosažení není pro dítě povinné‘, je otázka přezkušování velmi paradoxní, uvádí Eliška Suchánková. „Každé dítě může podle RVP PV v čase, kdy opouští mateřskou školu, ‚dosahovat těchto výstupů v míře odpovídající jeho individuálním potřebám a možnostem‘. Z tohoto hlediska se nabízí přezkušování v podobě individualizované diagnostiky, tj. mnohostranné reflexe dítěte, při níž dochází ke srovnání pokroku dítěte s jeho dřívější úrovní. Výběr formy přezkušování pak záleží na konkrétní mateřské škole a její následné dohodě s rodinou; za vhodné považuji přihlížet k pojetí výchovy v rodině. Vhodné je pozorovat dítě při běžné každodenní činnosti, např. i v prostředí rodiny či komunity, na které je dítě zvyklé, nebo v provozu mateřské školy, do nějž se dítě na určitý čas začlení. Pro dítě se však jedná o prostředí nové, v němž se nemusí plně projevit, zároveň se na to však mohou rodiče ‚vymlouvat‘. Využít lze další standardní metody, jako je rozhovor, analýza výtvorů dítěte (portfolia) apod. Diskutabilní je význam přezkoušení dítěte v období listopadu či prosince povinného posledního roku předškolního vzdělávání. Efektivní by se spíše jevilo období před zápisem do základní školy, či více setkání.“

Eva Svobodová považuje přezkušování za velmi problematický moment. „Neumím si to představit. Pro mne, ale vyplývá to i z RVP PV, je předškolní období klíčovým pro osobnostně sociální rozvoj, vědomosti a dovednosti by neměly zaclonit hodnoty, postoje, socializaci. Jak chcete zkoušet děti z osobnostně-sociálního rozvoje? Jaká si dáte kritéria?“

Ani Soňa Koťátková se netají svými pochybnostmi.

„Pokud půjde o dítě, které už někam docházelo, může se stát, že půjde o formální záležitost, že pouze provedou s dítětem krátký rozhovor. Pokud půjde o dítě, které zůstalo doma, ale ví se, že se jím rodiče zabývají, pracují s ním, může také jít o formalitu. Ale pokud půjde o dítě, o kterém se pedagogové budou domnívat, že je nikdo nepřipravuje, může se stát, že dítě bude stresováno řadou úkolů z kognitivní sféry, protože sociální sféra se v jednorázovém ‚přezkoušení’ zjistit nedá. Pro školu může být takovýto úkon časově náročný, stejně jako pro dítě a jeho rodiče. Ostatně se tyto pochybnosti objevily i v odpovědích učitelek, které mluvily o tom, že si nedokážou představit, jak by měly jednorázově vyhodnotit dítě, které se ocitne v novém prostředí, kde jsou lidé, jež nezná, a něco po něm chtějí. Jakmile se udělá nějaká metodika přezkušování, může to mít své důsledky. Zpočátku by se to mohlo týkat dětí, které přicházejí zvenku, do mateřské školy nedocházejí, ale posléze by se to mohlo týkat všech dětí, které opouštějí mateřskou školu, a to bychom byli u testování.

Domnívám se, že ministerstvo nechává celou věc volně ke zpracování těm, kterých se to týká, tedy rodičům a učitelům.“

Odklady školní docházky

Mluví se o tom, že jedním z důvodů, proč se přijalo toto opatření, je snaha snížit vysoký počet odkladů školní docházky, v současnosti jde přibližně o pětinu populačního ročníku. Může k tomu takováto změna přispět? „Domnívám se, že počet odkladů školní docházky zavedená změna nijak zásadně neovlivní,“ odpovídá Eliška Suchánková. „V současné době navštěvuje mateřskou školu 96 % dětí a na dosavadní práci mateřských škol se nic nemění.“

Soňa Koťátková také nabízí svůj pohled na věc. „Před několika roky se zavedlo, že děti s odkladem školy nemají odkladový rok v mateřské škole bezplatný, což se nyní zruší a děti s OŠD budou v mateřské škole vzdělávány bezúplatně, což by mohlo být pro rodiče zajímavější než dosud. Za poslední čtyři roky se počet odkladů snížil z necelých 26 procent na necelých 20 procent. Není možné, že k tomuto poklesu došlo v důsledku zpoplatnění odkladového roku? A co nastane nyní, když odkladový rok nebude zpoplatněn? Nestoupne tím počet odkladů školní docházky?“ Debatu o odkladech uzavírá Eva Svobodová. „To ukáže čas, ale já si myslím, že ne, že se počet odkladů nesníží. Naopak může dojít k paradoxu, že se odhalí problémy u dětí, které by jinak do mateřské školy nechodily.“

Rodiče potřebují informace

Změna systému předškolního vzdělávání zasáhne rodiny dětí starších pěti let. Vzhledem k tomu, že zatím nezačala nějaká systematická kampaň informující rodiče o tom, že musejí své předškolní dítě přihlásit do mateřské školy zařazené do rejstříku škol, panují obavy, že se někteří rodiče o změně nedozvědí a budou jim pak hrozit sankce. „Někteří ředitelé sami ze své iniciativy nejrůznější formou (webové stránky, přednášky a besedy, oběžníky, plakáty, také přes obecní úřady aj.) informují rodiče o aktuálních změnách. Často se to však týká spíše rodičů dětí, které jsou již v mateřské škole zapsané, nebo mají v mateřské škole (či sloučené základní škole) sourozence a zápis se jich brzy týkat bude,“ sděluje Eliška Suchánková.

Soňa Koťátková věnovala této otázce téma seminárních prací svých studentů. „Z dílčích výzkumů, které prováděli naši studenti ke svým seminárním pracím, vyplynulo, že v minulém školním roce zavedení povinného předškolního ročníku, které tehdy nebylo ani uzákoněno, učitelky a rodiče předškoláků nijak neprožívali.

Doporučila jsem studentům, aby se ptali i prvostupňových učitelů, kteří tento krok schvalovali, dokonce vítali. Učitelé z prvního stupně se domnívají, že tento krok povede k tomu, že děti budou na školu připraveny. Utkvělo mi, že někteří o této věci mluvili tak, jako by děti předtím do žádné mateřské školy ani nechodily, což je hodně smutné. Pedagogové mateřské školy vnímali tento krok spíše skepticky, mluvili o tom, že jeden rok je v případě dětí, na které toto opatření směřuje, málo. V tomto školním roce dílčí výzkumy pokračovaly u jiných pedagogů, a to pouze z mateřských škol. Opět mluvili o tom, že v případě dětí, o nichž se v souvislosti s tímto opatřením mluví, půjde o krátkodobou záležitost. Zmínili nově vymahatelnost docházky do mateřské školy, to, že si nic takového nedokážou představit a že nevědí, jakou úlohu zde budou hrát. Pedagogové mluvili i o tom, že se vždy snažili mít s rodiči dobré vztahy, ale kvůli této povinnosti mohou v této oblasti nastat problémy. Z jejich strany se objevilo i jisté zděšení z toho, že by měli provádět přezkušování dětí, tedy zjišťovat, jak jsou na školu připraveny děti, které docházejí do jiné instituce nebo budou v domácím vzdělávání. V době, kdy jsem s nimi mluvila, to byly čtyři měsíce do konce školního roku, a zatím žádné informace neměli, přitom jim zanedlouho budou rodiče sdělovat, že jejich dítě bude v předškolním roce v jiné péči. Vědí, že se rodiče budou ptát, jak bude ono přezkušování vypadat, ale zatím o tom nic nevědí. Bylo by dobré, aby to vše mateřské školy věděly již před termínem zápisů. Plyne z toho určité rozčarování. Pedagogové mateřských škol budou před rodiči vypadat jako ti neinformovaní, přitom jim ale informace má poskytnout ministerstvo školství, které tak zatím nečiní.

Studenti se ptali také rodičů, ovšem výběr vzorku je limitován tím, že šlo o rodiče, kteří již děti do mateřské školy dávají. Vesměs odpověděli, že pro ně se tímto nic nemění, jedinou změnu vidí v tom, že budou muset v případě nepřítomnosti dítěte předkládat omluvenku. Věří ale, že se s mateřskou školou domluví. Z odpovědí vyplynulo, že s mateřskou školou mají dobré vztahy a zkušenosti, že jsou spokojeni a že nebudou nic měnit. Z výzkumu také vyplynula velká nejistota ohledně soukromých škol. Není jisté, jak bude v příštím školním roce vypadat složení dětí . Zřejmě ‚odpadnou‘ nejstarší děti a soukromé školy cítí, že je toto opatření docela ohrožuje.“

Mgr. Eva Svobodová: Předškolní období je klíčové pro osobnostně-sociální rozvoj, vědomosti a dovednosti by neměly zaclonit hodnoty, postoje, socializaci. Jak chcete zkoušet děti z osobnostně sociálního rozvoje? Jaká si dáte kritéria?

Mgr. Eliška Suchánková, Ph. D.: Zavedení povinnosti neznamená změnu přístupu rodičů ke vzdělávání vlastních dětí, tj. změnu na úrovni vlastní motivace, životních postojů, hodnot. Doc. PaedDr. Soňa Koťátková, Ph. D.: Deset měsíců, ale spíše méně, nestačí k tomu, aby se dítě, které do té doby vychovávala v podstatě ulice, připravilo na školu.

 

Zdroj: Informatorium 3-8, časopis pro mateřské školy a školní družiny, duben 2017